Biologie ježka 

Hnízdo

Výběr místa, materiálu a způsob stavby určují fyzikální vlastnosti hnízda, na
kterých závisí ochrana ježka během zimního období, a proto je stavba zimního
hnízda jeden z nejdůležitějších životních projevů ježků .
Typické zimní hnízdo není jen náhodně nahromaděné listí, ale je to
kompaktní útvar v průměru 30 - 60 cm velký, obvykle umístěný pod keřem,
hromadou dřeva apod. Stěny hnízda jsou pečlivě utěsněné listím do vícevrstevnaté
masy až 20 cm tlusté. Ježci mohou příležitostně sídlit i uvnitř dutého stromu, nebo
pro ně vyrobenom domečku pro ježka, např. v Rusku a ve Velké Británii 

 pravidelně používají králičí nory .
Hlavním materiálem pro stavbu hnízd je listí z opadavých stromů (občas
nalezená hnízda pouze z trávy nebyla nalezena obydlená). Díky rozmanitosti
opadavých stromů, je k dispozici velká škála různých listů, a aniž by ježci dávali
přednost některému druhu (používali nejdostupnější listy), vyhýbali se velkým listům
některých druhů stromů, např. javor klen  a dub cer.
Po výběru místa na hnízdo si ježek v tlamě nanosí suché listy vhodné
velikosti a vytvoří malou hromadu pod hustým podrostem. Další listy pak tlačí
dovnitř hromady a ta se tím zvětšuje nahoru a do stran a jako opora celé konstrukce
slouží okolní podrost. Poté se ježek zahrabe doprostřed této hromady a začne se
uvnitř otáčet, čímž způsobí, že se náhodně uložené listy začnou formovat do vrstev,
což je hlavní vlastností ježčího hnízda, díky čemuž je odolné vůči chladu, vlhku a
hnilobným procesům. Tato struktura je tak pevná, že když ji ježek opustí, nezbortí se
a může v tomto stavu vydržet ještě několik měsíců.

Ježek a lidská péče

Záchrannou lidskou péči potřebují mláďata, která jsou nalezena přes den
mimo hnízdo, nebo je jejich hnízdo zničeno a matka je zraněná či mrtvá. Dále to jsou
zranění ježci (otevřené rány, zlomeniny, pokousání, popáleniny), ježci zachyceni
v různých nástrahách nebo nemocní ježci, kteří jsou většinou nalezeni přes den
venku. Většinou tito ježci vykazují známky dehydratace a jsou vyhublí, také tu může
být možnost otravy a dýchací potíže. Zraněný či nemocný ježek
se dále pozná podle toho, že se obtížně pohybuje, je malátný, nemá obranné reakce,
popřípadě kašle a má výtok z nosu. V tom případě je potřebné je odnést do záchranné stanice,

kde mají připravené domečky pro ježky a kde se o ně postarají. V letních měsících jsou ježci často napadeni
mušími larvami, blechami a klíšťaty . Další, kteří potřebují naši
pomoc, jsou mladí ježci narozeni později, kteří jsou nalezeni od září a vážící pod 600gramů .
Ještě nutno upozornit, že větší nezranění ježci (např. v zimě či na silnici) nebo
v létě dospělé nezraněné samice, které byly nalezeny přes den (mohou to být kojící
matky), jsou zdraví jedinci a není potřeba je převzít do péče. Většina lidí zbytečně
nosí právě tyto ježky do záchranných stanic.

Potrava

Ježci jsou převážně masožraví a konzumují široké spektrum malých
živočichů. Jejich potrava závisí na místních podmínkách a
dostupnosti kořisti (Jones a Sanders, 2005). Potrava je složena zejména z různých
druhů bezobratlých, jako jsou brouci, kobylky, žížaly, larvy hmyzu, slimáci atd.

. Odhaduje se, že ježek je schopen pozřít
okolo 160 g hmotnosti bezobratlých za den . Menší podíl
jejich potravy tvoří drobní obratlovci, hlavně žáby, ještěrky, hraboši a jiní drobní
hlodavci a nelétající mláďata ptáků. Potravou mohou být i
zdechliny, včetně kadáverů vlastního druhu. Jsou popsány případy, že zvířata, která
byla zavřena v klecích, pozřela mrtvé příslušníky téhož druhu. Známé,
i když spíše výjimečné, jsou boje ježka s hadem, mnohdy i se zmijí obecnou, proti
jejímuž jedu není ježek zcela imunní a brání se převážně jen svou obratností. Zabitý
had je pak pozřen. Rostlinnou část tvoří zejména různé ovoce,
bobule, listy a semena trav. Část této potravy se pravděpodobně do ježčího traktu
dostává spíše náhodou při požírání jiné potravy .

Tak jak vy i děti budou rádi, že si můžou hrát s dřevěnými stavebnicemi  a kostkami. od VictorCube.